Jako nového profesora zeměpisu a matematiky ho zřejmě nikdo
nemohl přehlédnout. Protože
přišel z hned několikanásobně
jiného prostředí (pochází z Kyjova,
čtyři předešlé roky učil
na Gymnáziu Jana Keplera), zajímalo nás především srovnání a pohled zvenčí (teď už však zevnitř)
na porgovské poměry.
Co vás přivedlo z Kyjova do Prahy?
Vystudoval jsem ostravskou univerzitu, a dále do Prahy mě přivedlo několik okolností, mimo jiné možnost studovat dál, někteří lidé, kteří mi byli blízcí, a také jsem nemohl jít do zahraničí, protože jsem neměl vyřízenou vojnu, rozhodl jsem jít „na zkušenou“ jako se chodilo dříve do Vídně a podobně.
…a na té zkušené už jste zůstal…
Tak, zatím ano, i když možnosti byly různé.
Co vás přimělo k tomu, abyste začal učit?
Před listopadem ’89 jsem učit nemohl z kádrových důvodů, kvůli mému stařečkovi (pražsky: dědečkovi, pozn. red.) a otci. Poté se tato možnost ukázala a já to cítím, aby to neznělo zprofanovaně, jako svoje poslání. Zkusil jsem to a vydal jsem se za tím, a moji práci ať posuzují druzí. Zatím cítím, že je třeba se přes případná úskalí přenést a jít dál.
A jaké jsou rozdíly mezi Moravou a Prahou, v chování a v myšlení lidí? Vadí vám na Pražácích něco?
Myslím si, že dobří lidé jsou všude, jak na Moravě, tak v Praze – mimo jiné se občas říká „poturčenec horší Turka“ – pokud jsem se setkal v Praze s lidmi, kteří se nechovali zrovna dobře, pak to většinou byli právě Moraváci. Praha má samozřejmě taky svoje negativa: mezi jedním a čtvrt milionem Pražanů vzniknou věci, které by se na Moravě tím, že se všichni znají, nikdy nestaly.
Tím můžeme přejít k podobnému vztahu Kepler–PORG, co se velikosti týče. Považujete tedy se svou zkušeností z větší školy malou velikost PORGu za výhodu?
Ano, určitě. Keplerka je považována za velkou školu, protože studentů je tam asi pět set padesát, a to byl pro mě i jeden z důvodů, abych šel na PORG.
Takže vám velikost školy vadila?
Dokázal jsem se s tím smířit, ale zdálo se mi to tu lepší než nějaká velkovýrobna studentů, což nechci říct, že Keplerka je, ale tady je to takové domácké. I přijetí bylo velmi příjemné, alespoň co se týká profesorů. Ze strany studentů tam byly jisté rozpaky, zejména v jedné třídě, ale to už je tu známé, hlavně čtenářům Echa.
Čím si myslíte, že bylo způsobeno, že zrovna vy a tato třída jste měli na začátku problémy?
Nikdy se mi to nestalo a věřte, přemýšlel jsem nad tím dlouho. Způsobeno to bylo možná tím, že se kladl důraz na to, jakým způsobem je co řečeno, nejen na to, co je řečeno. Za tím, co jsem řekl, si celkem stojím; co se týče způsobu, možná jsem mohl volit vhodnější slova. Myslím, že tam byly i předpojatosti některých studentů. Mohl bych být konkrétní…
Buďte.
Zdálo se mi, že se někteří sami staví do role těch, kteří mají špatnou pověst, a já jsem jakoby přišel udělat pořádek a přitáhnout metr a nevím co všechno. Měl jsem tedy pocit, že oni si myslí, že jsem si o nich něco zjišťoval dopředu. Jak říká G. B. Shaw: „Nejlépe mě měří můj krejčí, ten mi bere každý den novou míru.“ Takže opravdu: S čistým štítem, a pojďme do toho.
Myslím, že jim třeba vadily některé věci, které se tu po studentech nevyžadují, třeba aby důsledně vstávali na začátku hodiny, měli obalené sešity atd. Jsou to třeba detaily, ale pokud na to někdo není zvyklý, může mu pak najednou vadit, že to po něm někdo chce. Alespoň v dřívější době bylo nelpění na formalitách jedním ze základních znaků PORGu. Nevznikl střet právě v tomto bodě?
Rozumím vám. Myslím, že „Akce obaly“, která proběhla, byla pro mě v něčem ponaučením. V maličkostech je dokonalost, ale dokonalost není maličkost. Jinými slovy, myslím si, že jsou to možná formální záležitosti, ale když se student zdraví, nepřijde mi v pořádku, že má v ruce v kapsách. A chci na to upozornit. Ale všiml jsem si, že jiným to nevadí.
A vy jste se s tím spíše smířil, nebo vám to přestalo vadit?
Jak s čím. Ale to, co mi vadí, tam se snažím věci změnit, ne je kritizovat. Cest je mnoho a je třeba je nějak spojit, podívat se na to i třeba z jiných úhlů pohledu, vašima očima.
Jak byte tedy pojmenoval svoji ideu vztahu profesor–student?
Přijde mi samozřejmé, že se s tím člověkem bavím na stejné úrovni, zcela fair play. Jedním slovem: jako se slušným člověkem, tolerantně a trpělivě, tét a tét, to často říkám. Vždycky vidět za studentem především člověka. Chyby dělá každý, ale je důležité snažit se chovat se k sobě dobře.
Jak na vás proti státní škole po příchodu na PORG zapůsobili studenti. Říká se, že jsou jaksi asertivnější? (se všemi významy toho slova)…
Myslím, že studenti jsou podobní. Jsou to také lidi, stejně jako na Keplerce. Je to tu ale jistě liberálnější tím, že se všichni znají.
Jak by se podle vás měl vychovávat student, aby z něj vzešla normální, rozumně uvažující bytost, a ne nějaký drzoun?
Mám pocit, že naše doba dost preferuje aktivní, mladé a schopné, šikovné a zdravé lidi, a společnost tu a tam zapomíná, že společnost má i takové, kteří jsou méně nadaní, staří, matky s dětmi atd. Věřím, že se teď po třídních schůzkách sejdeme s rodiči, uděláme nějaké výlety a další akce.
Tady jsou studenti vyselektovaní, velmi nadaní, mám pocit, že sem všichni patří, ale ne všichni tomu dávají „všechno“. Mám tedy pocit, že by mohli být pracovitější, což je na státní škole často lepší.
S tím můžeme souhlasit, máme své zkušenosti s PORGazeenem.
Rád bych, aby i primáni během nějaké doby vstoupili do dění, začali nasávat podněty atd. Myslím si, že je potřeba studenty ze začátku postrčit, ukázat jim možnosti, a pak ať si svou cestu vyberou sami. Já sám také ještě nasávám dojmy a začínám tušit, kde bych k čemu mohl přispět. Zatím jsem tu velmi krátce a na to, abych mohl říkal, že něco děláte špatně.
Mám k tomu primu jako třídní, budeme malovat třídu, ale bylo by málo, zůstat jen u malování, chci udělat i nějaké výlety, připravit časem i něco pro školu, ale to jsou zatím jen takové nástiny.
Děkujeme za rozhovor.
Autoři článku: Ondřej Hojda a Jakub Seidl
Článek zaujal už 
lidí
